Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

35. kapitola

Vytvořeno 11.07.2010 14:40:16 | Poslední změna 11.07.2010 14:40:32
35. kapitola
„Co si to o sobě, k sakru, myslí!“ Alex se navztekaně řítil jednou z chodeb, kterých bylo v paláci požehnaně. Jeho vlčí síla se kolem něj vznášela jako neviditelná bublina, která hrozila každou chvíli prasknout a uvolnit všechnu tu spalující energii do prostoru.
„Celých šestnáct let jsem o něm neslyšel jediné slovo. Byli jsme pro něj s mámou vzduch, možná ani to ne. A co on po celé té dlouhé době udělá? Nasáčkuje se do mého nádherně normálního světa, ze kterého se rázem stane jeden nekonečný Halloween, a rázem si myslí, že stačí jedno ‚mám tě rád‘ a já mu budu zobat z ruky? Tak to se tedy plete!“
„Alexi,“ pokusila se jej přerušit Carol, která poslušně cupitala pár kroků za ním. Na chodbách nikoho nepotkali. Alexovo nadávání bylo slyšet široko daleko a všichni byli natolik chytří, aby se rozzuřenému princi nepřipletli do cesty.
„Žádný Alexi!“ vykřiknul a prudce se otočil na místě. Carol měla co dělat, aby zabránila srážce s jeho hrudníkem. Alexova bublina se kolem ní obtočila jako teplá šála uprostřed mrazivých dní. Příjemně hřála, ovšem slabé vibrace Carol nedávaly zapomenout, jak nebezpečnou se tato situace mohla stát.
Konejšivě jej objala kolem krku a doufala při tom, že to na něj nebude mít přesně opačný efekt. „No tak, Alexi, uklidni se!“ V uklidňujícím gestu se mu začala probírat vlasy. „Tímto se přeci nic nevyřeší.“
Alex se zahleděl do těch upřímných očí barvy mléčné čokolády, které byly s ním, co mu paměť sahala. Přitáhl si Carol k sobě a pevně ji objal. Cítil nutkavou potřebu říct jí všechno, co se mu v té chvíli honilo hlavou.
„Mluvil o mámě. Prý, že je mu to líto. Pche, tomu tak věřím! Vždyť jí zničil život, odhodil ji jako kus hadru! Jak se tedy opovažuje o ní mluvit?!“
„Myslím, že mu na ní záleželo,“ oponovala Carol. „Tys je spolu nikdy neviděl, ale kdyby ano, musel bys se mnou souhlasit.“
„Opustil ji. Nechal ji a nezajímalo ho, jak moc ho milovala. Tak moc, že už si nikdy nikoho nenašla.“ Alex si Carol k sobě nevědomky přitáhnul ještě blíž. Jeho stisk byl pevný, silnější než kdy dřív. Více než jaký kdy mohl obyčejný člověk vyvinout. Další známka toho, že jeho lidství mizí v nenávratnu.
Ale Carol to vůbec nevadilo, ba naopak, přinášelo jí to pocit bezpečí. „Sára s ním byla šťastná. Tak jako já s tebou.“
„Carol?“
„Hmm?“
Alex se bezradně rozhlédnul kolem sebe. „A kde to vlastně jsme?“
Carol se od něj se smíchem odtáhla. „Pojď, zavedu tě.“

Tristan nenávistně sledoval dveře, v nichž před chvílí zmizel jeho syn.
„No to si snad dělá legraci!“ rozčileně sevřel dlaně v pěsti. Z příboru zbyly těžko identifikovatelné chuchvalce kovu. „Ten drzý, nevychovaný spratek by mi měl být vděčný, že mu vůbec dovolím tady být, ale on?“
Britney s klidem sledovala manželovo řádění. „A on co?“ Pak si pohrdavě odfrkla. „Opravdu tě jeho nezájem tak překvapuje? Uvědom si, že tohle není žádný tvůj pejsek!“
„Jsem jeho otec. Děti musí mít své rodiče v úctě!“
„Ty a otec?“ Britney se na něj ironicky zašklebila. Postavila se, mávnutím k sobě přivolala svého osobního vlka a taktéž bez jediného ohlédnutí vypochodovala z místnosti.
„Nemá pravdu, jste ten nejlepší otec na světě.“ Belinda se ke svému králi s lísavým vrněním přitočila, uvelebila se mu na klíně a vyzývavě se o něj otřela svým bujným poprsím.
„A to ten fakan bude muset pochopit.“
„Možná to bude bolet,“ zamručela Belinda. „Ale on se vás naučí respektovat.“ Hbitě se mu dostala pod tričko a začala mu dlouhými nehty přejíždět po hrudníku. „Věřte mi, že ano.“
Tristan slastně přivřel oči a Belinda se pro sebe vítězně usmála. Muži byli tak snadno ovladatelní! „Ale na tento těžký úkol se musíte, můj pane, pořádně uvolnit. Můžu vám s tím pomoci…“ dodala koketně a začala si pohrávat se sponou Tristanova opasku.
„Opravdu?“ odvětil Tristan, zatímco přesunul dlaně na její rajcovní zadeček.
„Hned jak budeme sami,“ předla Belinda, která ovšem byla myšlenkami někde úplně jinde.
Musela uznat, že králův dědic předčil všechna její očekávání. Už tenkrát, když se dozvěděla, že král má syna, věděla, že jej dostane, že bude její. Zprvu plánovala, že nechá tu naivní brunetku, ať se také potěší, alespoň se nebude muset bát princovy neschopnosti jako muže, ale teď… Alex nebyl k zahození a Belinda si zároveň uvědomovala, že ji Tristanovy kruté způsoby už dávno začaly unavovat.
„Hej, ty!“ zařval Tristan. Belinda sebou polekaně škubla; že by své myšlenky říkala nahlas?! Úlevně si v duchu oddechla, když zjistila, že král křičí na vyklepanou blondýnu na druhém konci místnosti. „Vypadni odtud, hned!“
Belinda znechuceně sledovala, jak vlčice uhání pryč, div že nezakopává o vlastní nohy. Jak někdo může být taková nula?
„Jsme sami,“ oznámil jí Tristan, než se vlčí rychlostí postavil, mrsknul s Belindou na stůl a ve vteřině z ní strhal všechno oblečení. Belinda bolestivě zaskučela, což si Tristan vyložil jako znamení slasti.
‚Už to nebude trvat dlouho,‘ utěšovala se Belinda, zatímco si ji král začal tvrdě přivlastňovat.

„Děje se něco?“ zeptala se starostlivě Carol. Alex jí celou cestu mlčky následoval až do jeho pokoje. Tam si s ní lehl na postel a přitáhl si ji blíž k sobě. Carol si nebyla jistá, jestli věděl, že jí drtil ruku v té své. Vypadal totiž, jako by dění kolem sebe vůbec nevnímal.
„Opravdu to může udělat?“
„Může udělat co?“
„Uvěznit mě tady. Už mě nikdy nepustit zpátky. Vzít mi můj život.“
Carol si smutně povzdechla. „Já nevím, Alexi. Kdybys byl jen obyčejný řadový vlkodlak, jakých jsou tady desítky, tak ano, ale takhle… Jsi jeho syn, jediné, co na tebe má, je jeho otcovská autorita. Může ti něco přikázat, ale to neznamená, že jej musíš poslechnout.“
Alex se opřel o loket a naklonil se nad ni. „Může mi vzít tebe?“
‚A je to tady zase,‘ pomyslela si Carol. Její mlčení bylo pro Alexe odpovědí.
„Zůstanu tady,“ rozhodl se.
„Alexi, jestli je to jen kvůli mně, tak to nedělej! Nestojím za to, abys celý život trpěl. Nesnesla bych to.“
„Neopustím tě. Co bych bez tebe dělal, co bych z takového života měl? Nemám nic. Rodinu, opravdové přátele, nemám žádnou školu ani práci, nemám peníze. Nemůžu přijít i o tebe!“
Carol věděla, že má pravdu. „Alexi…“
„Je to pravda, neříkej, že ne!“
„Alexi, já ti chci říct jen to, že moc předbíháš. Nejsi tady ještě ani den. Dej tomu volný průběh! Máš před sebou dva měsíce volna, které můžeš strávit, jak jen budeš chtít. Všichni ostatní by dali všechno za to, mít otce vlastnícího soukromý tryskáč!“
„Dali by vše za to, aby mohli přijít o všechno?“
Carol se natáhla a pohladila Alexe po tváři. „Zatím jsem tady.“
„Máš pravdu.“Alex se svalil zpátky na polštář. „Víš, vždycky jsem se chtěl podívat na Kanáry.“
Carol se zasmála. Pro tentokrát byla krize zažehnána.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one