Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

31. kapitola

Vytvořeno 01.06.2010 22:42:46 | Poslední změna 01.06.2010 22:43:02
Výraz vlčího krále se měnil jako aprílové počasí. Překvapení, nevěřícnost, pobavení, vztek?, zklamání a poté zase znovu od začátku. Za jiné situace by se Alex velmi dobře bavil, ale teď si zachoval ledovou masku. Tady se jednalo o jeho i Carolinu budoucnost.
Když se Tristanova tvář ustálila, Alex se na něj vyzývavě ušklíbl. „Takže?“
„No, je to… překvapivé,“ začal nerozhodně Tristan. Matně zavzpomínal, kdy se mu naposledy nedostávalo slov. To muselo být už opravdu hodně dávno.
Věděl, že v ten moment měl nad ním jeho syn převahu a taky že si toho je vědom. Přestože si slíbil, že to neudělá, nasadil Tristan autoritativní obličej, před kterým se každý vlkodlak roztřásl. Zároveň také vypustil ze svého nitra svoji vlčí podstatu, která sice nebyla viditelná, zato však Alexovi citelně vibrovala na kůži.
Alex se ani na okamžik nezalekl, ale všiml si, že Carol slabě zalapala po dechu, sklopila zrak a o krok ustoupila.
„Děsíš mi přítelkyni,“ upozornil svého otce ledově.
„Přítelkyni?“ Tristan významně nadzvedl obočí a upřel na Carol svůj rentgenový zrak. „Vidím, že tady někdo nezahálel.“
Carol mlčela. Co se na takovouto poznámku odpovídá? Milovala Alexe, on ji a žádný zákon jim v tom, aby byli spolu, nebránil. Jediné, co nechápala, bylo to pohrdání v králově hlase.
Neuniklo však ani Alexovi. „Ne, Carol nezahálela, a já jsem za to rád. Lepší ženu jsem si nemohl přát,“ odpověděl za ni. Pocítila k němu příliv vděčnosti, o kterém se mu, samozřejmě v soukromí, také zmíní.
„Takže jsi spokojen,“ zamlaskal spokojeně král a znovu oceňoval Carol pohledem, jako by byla kusem pěkného nábytku. „Já jen doufám, že projeví zručnost i v jiných… oborech.“
Teď byla řada na Alexovi, aby se začal tvářit překvapeně. Ze dvou důvodů – za prvé, jeho otec beze studu uráží jeho přítelkyni, i když stojí hned vedle něho. A za druhé – Carol si to naprosto klidně nechává líbit. Takovou ji neznal.
Hlasitě zaskřípal zuby. Carol to možná nevadilo, ale jemu ano a také se to chystal dát dost ostře najevo.
Jakoby odnikud se před ním náhle objevila další vlčice. Hodila po Alexovi kradmým pohledem a poté se naklonila k Tristanovi, aby mu něco tiše řekla. Král se jako kouzlem uklidnil a dokonce se i nepatrně usmál.
„Alexi, s radostí ti oznamuji, že se za chvíli seznámíš s Britney, mojí současnou manželkou. Do té doby tě opustím, musím se přeci náležitě přivítat,“ významně poklepal Alexe po rameni a pak zamířil pryč z haly. U dveří se ještě otočil. „Ukaž mu jeho pokoj!“ houknul na Carol, než se ztratil úplně.
Strážkyně se otočila na nově příchozí vlčici.
„Pokoje jsou stále tam, kde bývaly?“ zeptala se tiše a netrpělivě čekala na odpověď. Tušila, že ji jen tak nedostane, vlčici právě plně zaměstnával flirt s jejím princem.
„Haló! Na něco jsem se ptala!“ zopakovala Carol o něco hlasitěji.
Plavá dlouhovláska se na ni vztekle obrátila, z očí jí šlehaly blesky. Jak si jen může dovolit ji vyrušovat?!
Carol se tiše přesunula k Alexovi a propletla si s ním prsty. Doufala, že toto gesto vlčice pochopí a stáhne se. Proč ji jen nepřekvapilo, že se nestáhla, ba naopak ještě přitvrdila?
Vlčice se na Alexe usmála způsobem, který sliboval více než jen přátelské klábosení.
„Pojď,“ zamrkala svými dlouhými řasami, zatímco se k němu přiblížila natolik, že je od sebe dělilo jen několik centimetrů. „Ráda ti tvůj pokojík ukážu. A možná i mnohem víc…“ dodala dvojznačně. Jemně se zasmála, ten zvuk zněl jako zvonkohra, a smyslně přejela Alexovi dlaní po hrudníku. „Následuj mě.“
Alex na ni zíral jako na zjevení. Neznal ani její jméno, zato rozeznat úmysly by zvládl i naprostý idiot.
„Takhle se tady chovají všichni?“ zeptal se vykolejeně. Poté, co je napadli upíři a málem při tom zabili Elektru, čekal, že vlčí sídlo bude něco jako vojenský tábor. Zatím mu však připomínal veřejný dům.
Carol si povzdechla.
„Právě ses seznámil s Belindou, osobním rozptýlením tvého otce.“
„A není náhodou ženatý?“ nerozuměl Alex. Carol mu jeho domněnku přikývnutím potvrdila, ale zároveň řekla: „Tady ne, vysvětlím ti to pak, v soukromí. A teď pojď, musíme ji dohnat, ať ji neztratíme.“

Jednou věcí si byl Alex jistý: pokud by s sebou neměl svůj doprovod, dozajista by se z té spleti chodeb živý nevymotal. Nakonec zastavili u jedněch bohatě vyřezávaných dveří.
„Doufám, že sis cestu dobře zapamatoval. Ale pokud ne, nevadí, vždy tě zde s radostí doprovodím,“ zavrněla mazlivě Belinda. Pak vrhla na Carol pohled typu: A co předvedeš ty? Stejně na mě nemáš!, znechuceně si ji přeměřila, jako by zjišťovala, jak silnou bude proti ní soupeřkou. Očividně spokojená s výsledkem se otočila čelem vzad a se svůdným vlněním boků odkráčela pryč.

„Takže?“ domáhal se Alex vysvětlení, sotva za nimi zapadla klika. Carol vypadala, jako by se snažila najít co nejjednodušší a hlavně nejpochopitelnější způsob vysvětlení, nakonec to však vzdala a spustila.
„Ve zkratce. Belinda, jaks správně pochopil, spí s tvým otcem. Britney to nevadí, protože tady jde hlavně o moc, láska, pokud se už nějaká objeví, jde stranou. Je to pořád úplně stejné. Jen řekni, kolik králů v historii světa bylo věrných svým manželkám?“
„Moc ne,“ připustil Alex. „Ale stejně je to divné. To si Britney nikdy ani slovem nepostěžovala?“
„Ne,“ pokrčila Carol rameny. „Je královna, druhý nejdůležitější a nejvlivnější osoba vlčího světa. Proč by měla svoji funkci ohrožovat kvůli obyčejné metrese? I když, je pravda, že Belinda má taktéž obrovský vliv, možná ještě větší než královna. Být králi tak blízko má své výhody.“
„Takže si jí vážíte stejně jako svojí královny?“
„Vážíme?!“ vyprskla Carol. Potom se znovu uklidnila. „Bojíme se jí. Stačí jediná její zmínka králi a jsme nahraní, tady se nás nikdo nebude ptát na naši verzi. A pochybuju, že by se vztah nás poddaných k ní za ty roky změnil, stačí se jen podívat na to povýšené vystupování. Jako bychom byli jen špína.“
„Proto ses nijak neohradila při jejím chování,“ došlo Alexovi.
„Přesně tak. Už teď mám dost velký průšvih, nemusím ho ještě víc zvětšovat.“
„Máš pravdu,“ souhlasil Alex. „A Carol?“
„No?“
„Máma,“ začal Alex opatrně. „Jak to bylo s ní?“
„Když tady s námi žila tvoje máma,“ odpověděla Carol, „Belinda byla pryč se svojí smečkou. Upřímně ji lituji, tu smečku, já bych s ní nevydržela ani den.
Tvůj otec si hledal zábavu jinde a našel Sáru. Nevím, možná to byla láska, ale každopádně netrvalo dlouho a nastěhoval si ji do svého sídla.
Sáru měl rád každý. Vždy k nám byla milá, nikdy se nepovyšovala ani se k nám nechovala jako ke zrůdám. Její výdrž a přizpůsobivost jsem nikdy nepřestala obdivovat.
Co ovšem neustála, tak to návrat Belindy. Mezi ní a tvým otcem je něco… Nevím. Jako by ho v její přítomnosti opustil všechen rozum. Totéž se stalo i před lety. Když Sára pochopila, že už tady pro ni není místo, v klidu, bez jediné scény odešla.
V Tristanovi se asi hnulo svědomí, nebo co, ale nakonec mě poslal, abych pár týdnů dohlédla na to, aby se jí něco nestalo, něco, v čem by měli prsty upíři. Pak jsem zjistila, že čeká tebe, no a tak nějak jsem už s vámi zůstala.“
„A já jsem za to rád,“ dodal Alex. „Velice rád.“
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one