Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

27. kapitola

Vytvořeno 15.04.2010 15:33:43 | Poslední změna 15.04.2010 15:34:28
Když si byla jistá, že drží své emoce opět pevně na uzdě, vrátila se zpátky do Alexovy ložnice.
Alex přecházel po pokoji sem a tam jako tygr chycený v kleci.
„Nikam nejedeme!“ řekl nakonec. Carol s hlubokým shovívavým výdechem sklopila hlavu.
„Ale, Alexi…“
„Žádný ale!“ přerušil ji rázně. „Prostě nikam!“
„Mu-sí-me,“ odsekávala Carol. „Nebo se ti něco stane.“
„A můžeš se mi zaručit, že se nic nestane tobě? Že ti neublíží? Že tě nezabijí?“ upřeně se na ni zadíval, očima ji doslova prosil, aby mu jeho slova potvrdila. Jenomže ona mu nemohla lhát, a přestože byla pravda krutá, ani nechtěla.
„Ne, nemůžu,“ zašeptala. Alex hlasitě scvakl čelist.
„Takže je to buď ty, anebo já,“ zkonstatoval se slyšitelnou nevolí v hlase. „A ty teď možná zemřeš jenom proto, že já byl před půl rokem vůl.“
„To neříkej!“ Carol ho zapáleně zarazila. „Jen jsi měl strach, stejně tak i každý na tvém místě. A to, že jsme zůstali tady, bylo moje rozhodnutí, jen moje a jen já si za něj ponesu následky!“
„Ne, když nemusíš. A přitom stačí tak málo!“ vykřiknul, přiskočil ke Carol a pevně ji objal. „Miluju tě, prosím, nepřipravuj mě o sebe!“
„Taky tě miluju, Alexi,“ mrštně se vyzdvihla na špičky a políbila ho.
„Tak to, prosím, nedělej. Jsi poslední, koho mám,“ prosil ji Alex.
„Nemůžu!“ zaskučela zoufale. „Já vím, že se ti tam nechce, ale já nemíním riskovat tvůj život, to po mně nechtěj!!!“
„Ale…“ chtěl ještě něco namítnout, ovšem Carol ho vmžiku umlčela svými rty. Nechtěla už slyšet další jeho argumenty, nechtěla slyšet nic. S největší pravděpodobností by se nakonec buďto nechala přemluvit, aby zůstali, anebo by se před ním zhroutila. V tu chvíli si nebyla jistá, která možnost by byla horší.
Alexovi její polibek probudil každičkou buňku v těle, krev mu zuřivě bušila do spánků a před očima se mu tvořila bílá mlha. Nedokázal myslet na nikoho a na nic, všechny jeho myšlenky zaměstnávala nádherná žena v jeho náruči.
Nevědomky jí jeho ruce obkreslovaly elipsy po zádech a nakonec přejely přes linii boků až k ňadrům.
Carol každý pohyb vnímala svými ostrými smysly. Cítila jeho čím dál intimnější dotyky. K jejímu překvapení se nedostavilo tradiční nutkání Alexe odstrčit a co nejvíc se vzdálit, namísto toho si to začala vychutnávat. Vyvolával v ní pocity, jaké nikdy v těch prožitých čtyřech stech letech nezažila. Nechtěla jej odehnat, ba naopak, chtěla víc.
Sice později, ale přeci si i Alex uvědomil, co dělá. Zarazil se a spěšně z Carol své ruce stáhnul.
V Carol se zdvihla vlna nevole.
„Ne,“ zašeptala tiše a vrátila Alexovy dlaně zpátky. „Dotýkej se mě, prosím.“
Alex slabě vytřeštil oči, její slova ho vyvedla z míry. Čekal jakoukoliv reakci, ovšem že bude takováto ho ani nenapadlo. Jako náměsíčný vyslyšel její prosbu a v tu ránu se jeho fantazie rozjela naplno. Jaké by to bylo, zajet jí pod tričko? Smět si sáhnout na místa, o kterých se mu doposud jen zdálo? Přejíždět po její jemné pokožce, objevovat všechna skrytá místa a nakonec si ji přivlastnit tak, jak ještě žádnou jinou? Položit ji do peřin a pak… Dost!
„Ca-Carol, přestaň! Nemyslím, že je to dobrý nápad!“ spěšně se od Carol odtrhnul a snažil se zkrotit své rozpálené myšlenky.
„Proč ne?“ nechápavě zamrkala. Překvapením mu poklesla čelist. Copak jí to doopravdy nedošlo?!
Došlo, jistě že došlo. Věděla to celou dobu, ovšem zároveň s tím i zjišťovala, že její strach i odpor k opačnému pohlaví zmizely, ztratili se v neznámu. Dokonce i láska o něco poodstoupila, aby uvolnila místo jiné emoci. Nahradila ji vášeň, čistá a nefalšovaná touha po muži. A ne ledajakém.
Ignorujíc jeho slova se k němu znovu přimkla.
„Carol? Po – počkej, Carol!“ pokračoval ve svých protestech. Nechápavě se na něj zamračila. Copak nedělala přesně to, o co si před týdnem tak neomaleně řekl?
„Děje se něco?“ zašeptala a svůdně se mu otřela o stehno. Překvapeně zalapala po dechu, když ji od sebe prudce odtrhnul.
Alex si ji z metrové vzdálenosti měřil ostražitým pohledem, nataženou rukou, kterou Carol svíral rameno, jí bránil se přiblížit. Zrychleně oddechoval a jeho obličej zalévala rudá barva.
„Nedělej to,“ zavrčel skrz zaťaté zuby. „Nepřibližuj se.“
Carol zbledla. Tak přeci jenom…? Věděla, proč mu o sobě nechtěla nic říkat! Určitě jí teď pohrdá. Vždyť se jí štítí i jen dotknout!
„Miluju ji,“ zašeptal si Alex pro sebe s pevně stisknutýma očima. Ty poté otevřel a upřel pohled na svoji strážkyni. „Miluju tě,“ zopakoval, ovšem tentokrát mnohem hlasitěji.
Carol zmateně nadzvedla obočí. Ničemu nerozuměla. Jeho chování jasně ukazovalo, jak o ní smýšlí, ovšem… Děvkám se ‚miluju tě‘ neříká!
„Nechápu,“ přiznala se nakonec.
„Carol, ty jsi naprosto úžasná žena. Chytrá, nejkrásnější na světě a já tě nade vše zbožňuju.“
„A proč tedy…“
„Jsi krásná a vzrušující a já toužím po tom, tom, tom všem, co se dělá, ale já… Nechci být takové slizké zvíře jako tvůj bratr!“
Carol se pro sebe šťastně usmála. Neštítí se jí. Miluje ji a nemyslí si o ní nic zlého, co víc si mohla přát?
Ovšem Alexovi se její úsměv zdál neskutečně svůdný. Vidění se mu opět zamlžilo a namísto toho opět viděl tu samou scénu jako před chvílí. Dotlačit ji k posteli, jemně položit a líbat její sametovou kůži. A pak…
„Co po mně chceš!“ zaskučel. Jeho sebeovládání se v její přítomnosti bořilo jako hrad z písku. Tohle se nedalo vydržet!
„Co bych po tobě měla chtít?“ zavrněla. Využila toho, že ji pustil, znovu se k Alexovi přitiskla a bříšky prstů hladila látku zakrývající jeho hrudník.
Slastně přivřel oči.
„Tohle nevydržím,“ postěžoval si tiše, ale už jí nijak nebránil v tom, co dělala.
„Opravdu? A co se pak stane?“ provokovala ho.
„Tohle,“ odvětil a s očima lesklýma vzrušením jí spěšně přetáhnul tričko přes hlavu.
Přestože se jí nelíbilo, že jde na věc tak rychle, neprotestovala. Tušila, že jeho odvaha brzy opadne. A taky že měla pravdu. Když se jeho ruce dostaly k zapínání podprsenky, opět znervózněl a chvíli nevěděl, kam s očima.
Carol se nad jeho reakcí shovívavě usmála.
„Nemusíš spěchat. Máme na to celou noc,“ usmála se na něj tajemně a pak se natáhla pro další polibek. Škádlivě mu jazykem přejela přes spodní ret a lenivě pokračovala přes hranu čelisti až k uchu.
„Nemáš chuť se vykoupat?“ navrhla mu šepotem, který jiskřil vzrušením.
Cítila, jak se při zvuku jejího hlasu otřásl. Trvalo několik vteřin, než byl schopný odpovědět.
„Tak – tak jo,“ dostal ze sebe těžce. „Můžeš jít první.“
„První?“ z hrdla jí uniklo tiché uchechtnutí. Chce s ní tvořit jedno tělo, ale společné sprchy se stydí? „A nechtěl bys mi dělat společnost?“
„Společnost?“ nechápal. Carol potlačila nutkání protočit oči. Chytila ho za ruku a jemně, ale nekompromisně ho vedla do koupelny.
Sotva za nimi zapadly dveře, už se k němu opět tiskla. Rukama mu pomalu přecházela přes hrudník a břicho, dokud se nezastavila u lemu trička. Během několika okamžiků leželo na koši se špinavým prádlem.
Alex se pod jejíma rukama stával vláčný jako mazlivý kocour. Vděčně přijímal každý její něžný dotek. Polekaně vytřeštil oči, když se od něj Carol o několik kroků vzdálila.
„Co se děje?“ zeptal se nakřáplým hlasem.
„V prázdné vaně se moc dobře koupat nedá,“ odpověděla mu nevinně. Ulehčeně si oddychnul, chvíli měl strach, že si to všechno rozmyslela.
Znovu se k němu otočila, ale tentokrát mu nevěnovala jediný pohled. Všechnu její pozornost zaujalo rozepínání Alexových kalhot, jež z něj hbitě stáhla. Alex se netvářil, že by se chystal cokoliv udělat, proto i sebe samu zbavila těžké džínoviny.
Alexovy dlaně si přesunula na vrchní část svých zad a měla pocit, jako by se jí dotýkal žhavým železem. Kůže jí hořela nedočkavostí.
„Odepíná se to tady,“ poradila mu tiše. Alex jako náměsíčný poslechl. Spokojeně vydechnul, když se mu o hrudník otřela její nahá ňadra.
„Vana je už skoro plná,“ upozornila ho, když jej zbavovala i posledních kusů jeho oblečení. Nakonec mu pokynula, aby u ní udělal to samé. S obličejem stále sytější barvy následoval jejího příkladu.
Opatrně ho postrčila směrem k vaně, pochopil a vlezl si do ní. Carol se posadila na jeho kolena čelem k němu a namydlenou houbou mu začala umývat celé tělo. Dráždivými pohyby přejížděla přes jeho paže, prsa a krk.
Cítil, jak se ho dotýká všemi svými intimními partiemi. Spokojeně přivíral oči a zakláněl hlavu.
„Já se z tebe zblázním,“ zaúpěl přidušeně. Znovu se tichoučce zasmála a podala mu houbu. S radostí se pustil do očisty jejího těla. Mohl si ji celou prohlížet, dotýkat se jí.
Jeho počínání bylo čím dál drzejší. Carol se pro sebe potěšeně usmála, předem tušila, že se blíží nejkrásnější noc jejího života. Přenechala mu iniciativu a sama se poddávala sílící vášni.
Voda byla už skoro studená, když se oba vyškrábali ven. Alex za tu dobu znovu nabyl svoji důvěru. Jeho pohled už nebyl tak vyjukaný a doteky stydlivé. Nejistota zmizela, nahradila ji čistá láska a hlavně spalující touha.

V pokoji vládla tma, kterou prolínalo jen bílé světlo měsíce. Dodávalo to místnosti intimní atmosféru s nádechem tajemna.
Ve vzájemném objetí se společně přemístili až k velké posteli. Jemně ho na ni položila a sama se na něj obkročmo posadila. Jeho ruce se automaticky natáhly pod její zadek a pomáhaly jí tak udržet rovnováhu.
„Miluju tě,“ zašeptala ještě, než na něj opatrně nasedla. Oba najednou spokojeně vydechli.
„Já tebe taky,“ odpověděl jí na oplátku. Jeho slova ji zahřála u srdce. Spokojeně zavrněla a začala s pohyby starými jako samo lidstvo.
Včera o Alexe skoro přišla. Včera? V tu chvíli jí to přišlo jako hrozně dávno. Byl tu, s ní, a nic jiného ji nezajímalo. Ani to, co bude v příštích dnech následovat. Ale ať už to mělo být cokoliv, slíbila si jednu věc – přežije to. Zůstane na tomto světě. Pro něj.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one